Květen- červenec 2011

VÍTĚZSTVÍ KYNOLOGIE NAD UMĚNÍM

   Usedám na židli zvalchovanou ostrými psími zuby. Pracovně jsem si ji už dříve nazvala symbolem vítězství kynologie nad uměním. Je to černá dřevěná stolička od klavíru, která se otáčí a dokáže sedátko " vyšroubovat" z polohy asi 70 cm skoro až do nebeských výšin. Historie této stoličky je zajímavá. Patří k stejně černému pianinu značky Petrof, na němž s z donucení umělecky tvarovala už moje maminka. Z babiččina vypravování vím, že brnkání mé matky bylo tak příšerné, že jejich kříženec Punťa v době jejího cvičení neskutečně trpěl a své utrpení oznamoval žalostným, srdceryvným vytím. Matka cvičení na klavír k smrti nesnášela a Punťa se stal jejím spojencem...posléze vysvoboditelem. Když už totiž babi s dědou přetrpěli falešné tóny své nenadané dcery, hlasité vytí o záchranu prosícího  psa už přetrpět nedokázali. Tím  klavírní umění mé matky nadobro skončilo.

   Co nedokázala matka, měly dokázat její děti, tedy bratr a já. Oba jsme byli už v ranně dětském věku zapsáni do Lidové školy umění a pravidelně absolvovali lekce klavírní techniky. Ctižádostivá paní učitelka se v nás zhlídla a rozhodla se z nás udělat klavírní virtuoze. Bylo to období, kdy jsem černou židličku zahřívala denně i několik hodin. Soutěže a koncerty, které jsem tehdy pod vedením paní učitelky absolvovala, dávaly tušit nadějně se rýsující kariéře. Neodmlouvala jsem, jako poslušná dcera svých rodičů jsem ve hře na klavír spatřovala dokonce i jakousi formu seberealizace. Na černou stoličku jsem neusedala s odporem, nevymýšlela jsem výmluvy a také jsem neměla žádného toho spojence, který by při mém preludování  srdceryvně vyl. A přesto se má profesní dráha ubírala nakonec jiným směrem a paradoxně za to mohli opět psi. Ti mi vstoupili do života na druhém stupni ZŠ a už navždy v něm zůstali. Černá židlička mi sloužila čím dál míň až nakonec k zármutku paní učitelky a rodičů zůstala sloužit  jen bratrovi, z něhož se nakonec skutečně stal profesionální hudebník, i když ne přímo klavírní virtuoz.

   Život šel dál, klavír mě provázel přátelsky celou dobou mých pedagogických studií. Mnohdy jsem ocenila ty hodiny prosezené u černobílého šviháka, neboť zatímco jiní museli na zápočty v potu tváře svými "olšovými" prsty dřít etudy, mně stačilo dvakrát si to přehrát a bylo " započteno" :-). Když jsem se pak vdala, klavír zaparkoval u nás doma. Po letech na něj začala brnkat naše dcera Eliška. S důvěrou jsem ji svěřila do umělecky- pedagogických spárů mé bývalé ambiciózní paní učitelky. Ta v ní objevila ( jak jinak :-) ) velký talent a začala systematicky pracovat na jeho rozvíjení. I Eliška pod vedením nadšené paní učitelky přes účasti a úspěchy v nejrůznějších soutěžích zamířila k metám nejvyšším.

   A je to tu znovu - do třetice. Kariéra začínající úspěšné klavíristky trvala jen do doby než jsme spolu objevily ten skvělý psí sport. Agility. Jak už to v historii naší famílie chodilo, pes byl tou příčinou, že v dceřině hlavě už neměly dále místo etudy a sonatiny. Vytlačil je spolehlivě slalom a Áčko....

  Černá židle opět zůstala stát ladem. Vlastně nezůstala. I když se dráha klavírních virtuózů u nás nakonec nekonala, osobně na klavírní období s nostalgií vzpomínám a čas od času k Petrůfku zasednu právě na onu točitou pamětnickou stoličku. Naši psi ji umělecky opracovali svými ostrými tesáky, takže vypadá velmi impozantně :-)))). Jen na ni kouknete a zřetelně vidíte, jak kynologie nad uměním v naší rodině zvítězila. Anebo že by šla ruku v ruce?

Na tomto uměleckém skvostu se podíleli tito umělečtí "řezbáři" :-)

POROVNÁNÍ

   Tak vám nevím.....asi budeme s Ann od přírody talentované. Narozdíl od ELišky neabsolvujeme semináře s významnými osobnostmi agi světa a přesto naše rychlost na parkúru je přímo ďábelská. Kde se na nás Nyx hrabe. Schválně si prohlédněte toto srovnávací video. Hovoří jasně v náš prospěch...i když jistou šikovnost nemůžu Elis s Nyx upřít. Jen budou na nás muset ještě hodně trénovat....:-D  VIDEO ZDE

PRAVÉ LÉTO SE SVÝMI KLADY I ZÁPORY

  Tak to má být. Slunce, bouřky, vítr a zase vedro k nepřežití, sekání trávy, koláče a koktejly z dozrávajícího ovoce, výlety, grilování, sportování i hnípání u vody, setkávání s přáteli, focení, houbaření, plavání. To je léto. Nejkrásnější, ale zároveň nejrychleji ubíhající, roční období roku. Teď tu je a než se nadějeme, bude nás ráno místo sluníčka budit uplakaná podzimní obloha, plískanice a nám nezbyde než vzpomínat, anebo raději začít se těšit na to další. Uplynulý víkend patřil k těm opravdu slunečným. Zatímco  sobotu jsme s Ann trávily na cvičáku- spíše rekreačně než tréninkově, neděle byla plně relaxační.

 Hnedle ráno jsme s tátou vytýčili cíl výletu- Hlučínská štěrkovna. Na výlet byly vylosovány dvě největší psice- Nyx a Annie ( tu bych nemohla nechat doma ani náhodou, protože vodu přímo MILUJE)  A bylo to super super super. Jelikož jsme vyrazili docela brzy ráno, na březích štěrkovny jsme potkávali výhradně rybáře sedící tiše u svých nahozených prutů. Několikrát jsem zahlédla hrůzu v jejich očích....poprvé proto, že Annie jako hromotluk prošla pod napnutými vlasci, které se povážlivě zachvěly , podruhé tehdy, když Nyx pátravě zašňupala svým nenechavým čenichem v konzervě s návnadami. Na každých 10ti metrech byly příznivé vstupy do vody. Holky se chovaly velice ukázněně, Annie už ani nenapadne otravovat neznámé lidi, má oči výhradně pro vodní plochu. Když se dorve do vody, přestane ji zajímat okolní svět. Možná si představuje, že plávě přeplouvá kanál La Manche a já vážně přemýšlím nad tím, že ji začnu v dálkovém plavání podporovat, aby první pes, který tento populární kanál přeplave, byl český- australská( chacha...) kelpie Amazon Annie Devil of Highland. :-D. Počasí bylo úžasné, příroda měla jen několik vad na kráse v podobě nejrůznějších odpadků lidmi vyprodukovaných . ( Neskutečná čuňata jsou ti lidé....!!!!!!! Být přírodou, nakopala bych je do těch jejich pohodlných zadků, že by si to zapamatovali !!!)Táta vytrvaleházel Nyxince dřevečko zvolené za aportek, ona ho stejně vytrvale přinášela a s vděčností očekávala další a další odhozy. Kochali jsme se, fotila jsem a nakonec jsem odřídila cestu domů. Večer jsme s tátou mohli konstatovat, že víkend byl naprosto naprosto úúúžasnýýý :-D.

 AHA!!!!!! Zapomněla jsem na ty zápory, které jsem si dala do nadpisu.... Zápory pravého horkého léta tkví v tom, že někteří pejsci snáší horko poněkud hůře, proto jsou maličko zpomalení, unavení...možná se na ty plískanice těší.... Ale ty výhody samozřejmě převažují :-))))))

Fotky vkládám nejen do rubriky "Fotogalerie", ale rovněž ZDE

PRÁZDNINOVĚ...

   Každoročně v červnu propadám mánii odškrtávání dnů v kalendáři a plánování prázdninového programu. Mám spoustu představ, co stihnu, co udělám, koho navštívím a každoročně v poslední školní den, ve chvíli, kdy vypustím ze třídy dětičky těšící se na svá prázdninová dobrodružství nebo jen na odfrk od školy, nepřichází očekávaná euforie, nepropukám v radostný jásot a vůbec tomu nerozumím. Vážně divné .

  Dnešním dnem je týden prázdnin pryč. I když mi jejich začátek zpestřila nepříjemná angína, dávám se dohromady a začínám si jich užívat. Hlavně si užívají pejsci, na ty mám nesrovnatelně více času, takže chodíme na dlouhé procházky, k vodě, hrajeme si, no zkrátka...pohoda. Hafíčci  mě dokonce začali budit místo v 5 hod. v 5:30 a řekla bych, že do konce srpna to dotáhneme tak na 7 ! Opětovné naběhnutí na " ranní ptáče" pak ale bude dost kruté.....

  Více času mám i na počítač, takže jsem se konečně trochu dostala k fotkám. Roztřídit to neskutečné kvantum nejrůznějších záběrů, z nichž v žádném případě nemůžu nic smazat, to je práce na několik dní....Při včerejším třídění mi " vykrystalizovala" námětově jedna pěkná skupinka snímečků...tak jsem z nich udělala videjko a zavzpomínala na dobu nedávno minulou :-D ZDE

POSLEDNÍ VOLNÁ ŠTĚŇÁTKA MÝCH PŘÁTEL

                                   Vřele doporučuji !!!

       Kelpinka ze stejné chovky jak Anninka ( dokonce se mi to rýmuje )

                                    www.kelpie.cz/

                                      A ještě  borderečka:

www.shepherddogs.estranky.cz/

               :-)

OBRAZOVÁ VZPOMÍNKA NA MORAVIA OPEN 2011

 Budu se chlubit cizím....tedy vlastně příbuzným.... peřím.

Takto běhala Eliška s Nyx. Moje šikulky. ZDE

 DOMA V TEPLE A SUCHU

  No, to jsem si mohla myslet. Je 4. července, 5:37 a naši psi absolutně nevzali na vědomí, že mi nastala doba prázdnin, kdy nemusím brejlit na svět už od 5  ( i když jsem ranní ptáče, vše má své meze ). Beru si tedy svou dávku Penicilinu a usedám k datlování neb datlovat je rozhodně co.

  Včera jsme se vrátily s Elis, Nyx a Andulkou z agi víkendu- celkem mega akce Moravia Openu. Jeho druhý ročník se, stejně jako ten první, konal v Rožnově pod Radhoštěm v nádherném prostředí tamního fotbalového stadionu s umělou trávou, v prostředí obklopeném horami, v čistém vzdoušku, s Bečvou přímo pod nosem. Eliška s Nyx závodily, jinak jsme s Elis pomáhaly se zajištěním "pořadatelské služby", Annie se rekreovala.

  Narozdíl od loňského 1. ročníku, kdy na nás slunko pralo, pot se z nás jen řinul a vydržet celý den " na place" bylo jako vydržet v pekle, letošní ročník  prověřil pořadatele druhou extrémní zkouškou. Od pátku spadla rtuť teploměru k nízkým 13 st.C a v průběhu víkendu sestoupila i níže, k  tomu celý pátek a celou neděli pršelo. Naštěstí jsme byly ubytovány v teple hotelu přímo na stadionu. Upřímně jsem litovala všechny stanující.

  Běhat se začalo už v pátek a to zkouška. Elis s Nyx si vedly moc dobře. Vybojovaly si dokonce stříbro. Podívaná na všechny ty běhy byla suprovní.  V sobotu jsme vstávaly opět do deště, ale v průběhu dne se  trochu vyjasnilo, chviličku vykouklo i sluníčko. Mezi pořadatelskými úkoly se našel čas i na provětrání Anninky. Seznámila se nejen s novým ( tedy vloni zde byla taky, jen ještě jako mrňavá ) prostředím, ale taky s novými pejsky- třeba kelpií Ebi od Lucky ze Slovenska, byla se podívat i Argita, takže Ann nepřišla zkrátka. Povinně se pak podívala na několik běhů kolegů- largů, aby viděla, jak má pejsek běhat, vzala jsem ji rovněž na vyhlašování výsledků, aby viděla, jak je příjemné účinkovat na slavnostním vyhlašovacím ceremoniálu a dostávat mňaminky a medaile :-D.

   Od pátku večera  mi trochu dělal starost bolavý krk. Myslela jsem, že se tak hlásí nachlazení, jenže noc ze soboty na neděli už byla krutá. Zimnice a v krku žiletky. Ráno pohotovost a angína jak vyšitá. Penicilin. Pořadatelskou službu jsem tedy trávila místo na place, v posteli hotelového pokoje s Ann v nohách. Počasí se v neděli vyřádilo nejvíce, je fakt, že venku bych se opravdu dorazila. Husté provazy deště a zima jak v psinci. To byl poslední den na Moravia Openu. Vytrvali ti nejstatečnější a nejodolnější. Spousta týmů se odhlašovala, balila, odjížděla. Myslím, že to byli ti normálnější. Nejprdlejší nadšenci zůstali a běželi i v těchto nelidských a nepsích podmínkách. Samozřejmě i Eliška s Nyx. Byly moc šikovné, ke zpracování videí se dostanu jistě co nejdříve to bude možné.

  Takže : super super akce, bohužel se špatným počasím a subjektivně maličko pokažená mou angínou ( 5 let nejsem nemocná a zrovna 1. července....:-( ), ale už teď se těším na 3. ročník. A co mě hodně mrzí- že jsem pro nemoc skoro nefotila :-(. Příští rok to ale docela jistě napravím.

CVIČÁK A MORAVIA OPEN

 Naše trenérka Lucka ochořela, takže minulý týden byl s tréninky útrum. Tento týden také nebyla v pořádku a tak jsem přišla zavděk potrénování u Elišky v její skupině. Sestavila nám docela těžké parkury. Musím Annie pochválit, jak se zlepšuje v obloucích a také ve slalomu. Jen mám poslední dobou takový divný pocit, že je na kelpii až příliš brzy ( někdy i bez příčiny) unavená. Hodně pospává a ta dravost a nadšení na parkuru bylo dříve větší. Má sice po druhém hárání, což by mohlo jisté zklidnění znamenat, ale přesto jsem trochu znepokojena...Po Moravia Openu -. pokud se to nezlepší- naklušu na veterinu k poradě.

 Zmínila jsem Moravia Open. V pátek časně ráno se vypravíme s Elis, Nyx a Annie do Rožnova na prestižní agi závody. Eliška s Nyx závodí, já s Annie  pomáhám. Loňský první ročník se hodně vydařil - závodily jsme i s Barunkou, Ann byla prcek :-D, tak se těším na druhý ročník. Je mi moc líto Kesinky, která zůstane doma se svou pochroumanou nožkou ač by to k smrti ráda všem natřela, protože je obrovská bojovnice :-D.Předpověď počasí ve mně vyvolává smíšené pocity. Doufám, že neprostojíme tři dny na dešti.

 Tak holkám držte palce. :-)

A takto běhala Barunka vloni

 DOMA JE DOMA

   Dnes nechám místo sebe mluvit fotky. Myslím, že tak hezky popsat bych to nedokázala :-).

Takže, jak jsme se měli :

 Takto jsme bydleli:

 Takto jsme aktivně relaxovali :

Měli jsme se bááááječně.Víkend jsme strávili hodně aktivně. Absolvovali jsme vše, co je na fotkách, navíc jsme si byli oba dva večery posedět i potancovat u hudby a vůbec....bezvadný nápad, holky....moc děkujem :-D

Přesto..."Doma je doma".

 TŘI DNY BEZ PSÍ DUŠE.... ( I KDYŽ NE TAK DOCELA )

Jelikož jsme byli s tátou po celý rok hodní, dostali jsme od našich dcer překvápko.:-)  Víkendový pobyt na Vysočině. Za pár hodin vyjíždíme. Sice se těším, nedokážu si však představit, že mě brzy ráno nevzbudí smečka mlsounů žebrající o ranní příděl piškotů, že nebudu muset obcházet venkovní prostory s lopatkou v ruce ( v okolí hotelu by to zřejmě působilo nepatřičně), že nebudu přidělovat granule a tutlat bublající spory našich hafanů. Nepředstavitelně klidné 3 dny hodláme vyplnit plaváním v nepřetržitě přístupném hotelovém bazénu, bowlingem, procházkami a především relaxací celým rokem zhuntovaného organizmu. V tašce samozřejmě nechybí Frajer, aby celou- mimořádně nepsí- akci zdokumentoval. Absenci pejsků však hned v pátek zkompenzujeme návštěvou Martiny, u níž je přepejskováno a hlavně čerstvě "porozeno", takže pobyt de facto začne obdivováním malých pidi kelpiátek. Tak se tu mějte...budu odpočívat i od počítače :-D.

  BEZVA PÁTEČNÍ PROKRASTINACE

Pro připomenutí je "prokrastinace" odborný termín pro dlouhodobé odkládání povinností na pozdější dobu. V těchto slunných dnech před sebou opět valím hromadu pracovních i domácích restů. Místo abych po příchodu z práce kmitala s hadrem po bytě, popadnu psy a alou k vodě nebo do lesa. Les se stává pomalu mým druhým domovem poté, co na mě přes plot soused Karel hrdě zamával letošním prvním buclatým praváčkem. Rybníkem zase potěším Barču a Annie. Obě jsou schopny čeřit vodní hladinu nepřetržitě třeba i půl hodiny, zatímco já se mohu na břehu náležitě kochat přírodou. A  domácnost trpí...

   Snad nejvíce je můj nedostatek času vidět na zahradním záhonku. Když jsme se přistěhovali do domečku, část zahrady jsme si vyhradili k drobným pěstitelským pokusům. Táta obehnal kus pozemku vlastnoručně vyrobeným plůtkem, aby nám pejsci nechodili na úrodu a na podzim jsme ten kousek země v potu tváře zúrodnili. Na jaře jsme zaseli, zasadili a tím naše práce skončila. Máme děsně neposlušný plevel. Na mé prosby, aby rostl pomaleji nebo aby se nejlépe odstěhoval mimo zahrádku, nereaguje a naopak si myslí, že se zahrádka zřizovala pro něj. Rozhodně nejsem z nadšenců, kteří denně okukují svou očekávanou úrodu a zaklekají do pracovní pozice likvidátora "neplánované" zeleně. Plevel si u nás lebedí.

  Když je krásně, nehrbíme se nad záhonky, ale jako rodinka si příjemný skoroletní den náležitě vychutnáváme. Tak třeba zrovna v pátek jsme zahájili tříkolovou soutěž inspirovanou televizním pořadem  " PROSTŘENO". V intervalu jednoho- dvou týdnů bude vždy jedna dvojice  ( Eliška- Vašek, Evka- Kuba, my dva s tátou ) hostit další dvě. A to s veškerou parádou. Minulý pátek nás hostila Evka s Kubou. Opravdu se na to zodpovědně připravili. Nic nenechali náhodě. Když nám předložili jídelní lístek, mrkali jsme, co nás čeká...No...bylo to super. A nejen, že jsme se dobře najedli a napili, ale také jsme se doře pobavili nejdříve u " foukané" a posléze u pinkpongu- kolotoče. Pejsánci ve střehu číhali na okamžik až nám míček upadne, aby s ním mohli tryskem utéct a maličko ho svými zoubky zdemolovat. I tento prvek hrozícího nebezpečí dodával hře "šťávu".

  Den se jednoznačně vyvedl. Zanedbávaná domácnost vydržela, stejně jako záhonek. A  my jsme si pohodou a smíchem možná přidali nějakou tu minutku života :-)

INTENZÍVKA S ELIŠKOU

Těšila jsem se...ostatně jako vždy. Vždyť v tomto dni jsem měla naplánována hned tři příjemná setkání. S lidičkami na cvičáku, s Kájou a jejími štěňátky a také s paní kolegyní, která se odpoledne přišla na cvičák podívat, jak nám to jde.

  Cvičila jsem s Annie v dopolední várce. Teplo bylo celkem výrazné. Annie samozřejmě reagovala velice sníženou chutí ke cvičení. Místy jsem ji musela opravdu důrazně přesvědčovat, aby ještě vůbec vyběhla... Přetahovátko přestalo fungovat už po druhé kombinaci, piškoty po dalších pěti a následoval párek...ten zabral asi na další tři běhy a pak ....KONEC !!! Dej mi pokoj, jsem unavená, vyčerpaná,chci odpočívat !!!

   Jediné, co z intenzívky vůbec lze zveřejnit, je toto video

PŘÍJEMNÝ VÝLETÍK

 Ráda vzpomínám na dobu, kdy byla ještě v pracovně činném stavu má kolegyně Ďurda. Tolik legrace jako s ní jsem nikdy předtím ani potom, co odešla do důchodu, nezažila. Těch krávovin, co jsme spolu navymýšlely, těch akcí- od turistických výšlapů, přes posezení u pivka až po nákupy všeho druhu, co jsme prožily. I ty pracovní trampoty se jevily rázem malichernější. Humor je dodnes v práci, i vůbec v životě, mým velkým pomocníkem, který dává tolik potřebný nadhled a nedovolí člověku se brát moc vážně. Připravujeme památeční almanach, kde chceme zachytit nejúspěšnější akce, vytvořené básně, komentáře, nápady....tak možná někdy  sem šoupnu i nějakou tu ukázku :-) Sotva nastoupila kolegyně důchodový odpočinek, zvýšila jsem výrazně psychologický nátlak, který jsem prováděla už dlouhou dobu, totiž aby si osvojila nějakou tu opuštěnou psí duši z útulku. Jen co sotva znatelně přikývla, rozhodla jsem se kout železo, dokud je žhavé a snad ještě týž den jsme s Eliškou přistavily naše nóbl fáro s cílem putování po okolních útulcích. Malou chlupatou a energickou Adélku jsme našly v malém zařízení mezi dalšími asi 15ti pejsky. Dnes je tato milá psí společnice kolegynin miláček. Prý to má jedinou chybu a sice....že se k osvojení neodhodlala už dříve. Jsem ráda za obě a tak máme aspoň možnost se častěji setkávat ať už na procházkách, cvičení agility ( kde kolegyně začala také docházet ) nebo na psích akcích všech typů. Včera jsme se sešly za účelem předprázdninového poplkání v rámci pejskařské vycházky po okolí. Počasí přálo, pejsci byli hodní, co víc chtít....? Mrkněte ZDE

                            Adélka                          Pivíčko......jo a kolegyně :-D

 OHLÉDNUTÍ.....

Anninčin štěněcí věk byl zátěžovým obdobím nejen pro naše nervy, ale také pro naše peněženky. Pominu- li krmivo, hračky, veterinu, objevila se spousta neočekávaných výdajů v podobě celé řady zničených věcí denní potřeby. Obuvnický průmysl zažíval jistě  zlaté časy, když jsme co dva týdny byli nuceni pořizovat nové a nové křápy, neboť ty současné si vzala do svých ševcovských zubů Annie. Za oběť padly hračky, schovávané prozřetelně budoucí babičkou ( to jako mnou :-D ) pro prozatím imaginární vnoučata, rozbity byly drahocenné starožitné kusy nádobí po babičce, rozcupovány oblíbené kusy oděvů a nespočet dek, o knihách nemluvě. U všech těchto trestných činů byla Annie přichycena se šťastným...jelimanovským výrazem, evidentně spokojená. Následovalo rozčilování, běsnění a Andulčin kajícný pohled, který by jí fakt člověk sežral i s navijákem.....že už to jako nikdy ,ale opravdu nikdy, neudělá....A vzápětí opět křik a lamentování nad vypucovaným talířem, jemuž ochotně odpomohla třeba od nedělních koláčů nebo porce guláše. Pokud bych přistupovala ke zmíněným škodám z čistě ekonomického hlediska, zdál by se  chov kelpie výrazně prodělečnou záležitostí. S jistými "ztrátami" sice moudrý pejskař počítá ( někdy však průběžně zjišťuje, jak málo je moudrý....), přesto jsou plemena ( nebo možná spíš jedinci- je to asi kus od kusu :-D ), která zatíží páníčkovu kapsu více a která méně.

   Kupříkladu naše Bobinka. Důstojná psí dáma, nalezenec bez výrazných stop výchovy, přesto za celých těch 10 let, co je u nás, nezničila jedinou věc. Naopak vše proti zničení, nebo třeba jen křivým pohledem, srdnatě hlídá s nasazením vlastního života. Také nalezenkyně Barunka by se mohla honosit pochvalou za čistý štít v ničení věcí, nebýt jejího ničení psích kolegů. Finanční zátěž se tedy netýkala doplňování hmotných ztrát, nýbrž veterinárních účtů za nejrůznější ošetření po jejich drákulovských zubech.

  Samotnou kapitolou je Bert, ve svém mladém věku v ničení všeho doslova jura. Namátkově věnuji tichou vzpomínku odrovnanému gauči, nové kabelce, několika kusům kalhot. Dnes už s úsměvem vzpomínám, jak se  s bratrem Ludvou už ve věku 7 týdnů pustili do přesazování pokojové kytky...na bílém koberci. Dávno vím, že tento bílý koberec z dob našeho prvního manželského zařizování byl poslední v mém životě. Představu elegantního obýváku s bílým kobercem jsem vyměnila za smečku ničilů.

  Ale jsou v naší smečce i psi, kteří vyrostli aniž by bylo jejich mládí poznamenáno hysterickým křikem a honbou bytem s novinama v ruce. Kessy a Nyx. Zlatíčka. Nyxino vzorné chování doma je popřením všech charakteristik málo zaměstnaných borderek. Když na ni totiž není čas, skromně leží, pospává a střádá síly na vycházku, trénink nebo závody. Tam to teprve s nastřádanou energií rozbalí. Stejná je i Kess. Obě psí  holky prošly svým štěněcím věkem s " čistým trestním rejstříkem". Tak čistý ho nemá ani jejich panička Eliška, o jejímž nadání k rozbíjení a rozlívání všeho, co se jen rozbít a vylít dá, by se daly psát romány....

  Přesto mají tyto devastační sklony pejsů něco pozitivního. Naučíte se totiž mít radost z maličkosti. Třeba z bot, které nakonec odložíte ne proto, že byly psími zubisky roztrhány, nýbrž pravidelným používáním sešlapány nebo když na stole ležící průpiska neskončila v zubech Annie a je stále celá a funkční. Máte radost, když se k novinám dostanete včas a máte šanci je přečíst než je přečte Ann, ale také naopak máte radost, když se k nim dostanete až po Andulině přečtení a jste tím pádem ušetřeni všech těch každodenních jobovek. Což taky není k zahození :-D.

V přípravné fázi je fotodokumentace " padlých věcí"....

ANDULIN KARAMBOL

  Telefonní rozhovor s mou dcerou, která mi zavolala " do práce" na školní výlet, by byl sám o sobě příjemný, nebýt zprávy, v níž mi sdělila, že Andula má zase průser. Při své  hře s prachem  totiž shodila zbrusu novou stojací lampu od ježíška. Teprve minulý víkend jsme ji nainstalovali z prostor u krbu, kde teď stejně skoro vůbec nepobýváme, do obýváku a kochali jsme se, jak tomu pokoji sluší. .....Doslušela ! :-(  Efektní skleněný cylindr se s obrovským rachotem poroučel na podlahu, kde se rozbil na tisíce malých kousků a táta nebyl daleko od mrtvice. Ančina " prachová hra" nás prostě  přišla na pěkné prachy. Provinilkyně byla velmi zvýšeným hlasem nevybíravě titulována a poté uvězněna do " Bastily" ( vypadalo to prý aspoň na doživotí...:-( )

                           Ann před Bastilou....

Zprávu o tom průseru jsem přijala uprostřed přrody- na samém okraji Hranické propasti. Myslím, že stát táta v té chvíli poblíž, strčil by nejspíš do mě... "To máš za toho čokla ničitelského!!!! " Naštěstí jsem dorazila domů s časovým odstupem od lampového karambolu, kdy vztek z táty už vyprchal. Z batohu jsem vysoukala láhev červeného. Tu jsem takticky opatřila cestou, abych pána domu uchlácholila. Víno bylo dobré, dokonce ani nechutnalo nakysle tátovými výčitkami...žádné nebyly. A tak jen zmrzačená ježíškovská lampa se tyčí v rohu obýváku jak němá výčitka.

 Ach, ty jedna Andulo !!!!

       Zmrzačené svítidlo- detail                   Němá výčitka v rohu obýváku

ZVYKÁME SI

   Pomalu, ale jistě se nám blíží léto a s ním i vysoké teploty. Ty jsou samy o sobě příjemné, nebýt toho, že máte v rámci agi tréninku kmitat bleskově po parkuru a drilovat ( či spíše " grilovat" ) sebe a psa. To už leckdy toužebně vyhlížím na obloze mraky a prahnu třeba i po menším svlažujícím deštíku. S hafany je to stejné. Postrádám jejich neutuchající energii, rychlost a dravost. Nejrychlejší jsou při běhu z parkuru do stínu kolem stojících stromů. Se sluníčkem jsme prožily i tento víkend. Už v pátek jsem si zašla pocvičit s Annie. Těšila jsem se, ale po několika upocených bězích byla K.O a z naplánované tréninkové hodiny byla sotva polovina. V sobotu jsme jely s Elis a dalšími dvěmi Vosami ( Monikou a Kristýnkou) do Bohuslavic předvádět ukázky cvičení agility v rámci Dne dětí. Na tuto akci jsem se rozhodla vzít i mou psí veteránku Bobinku. Samotnou mě zajímalo, zda pro samé počítání svršků v šatně nepozapomněla na skočky, tunely či slalom. Pro jistotu jsem přibalila motivační klobásu a dobře jsem udělala. :-D Bobča měla pomalý rozjezd, ale pak zavzpomínala na svá mladá léta a běhala naprosto spolehlivě. O Ann jsem měla maličko obavy. Je to pošuk a všude kolem- a navíc hodně blízko- seděli diváci, pobíhaly malé děti a také postávali pejsci ( a ke všemu Ann hárá ). Ukázky ale zvládla dobře, až na ty velké oblouky kolem bočnic ( ještě že nás neviděla trenérka Lucka :-) ). Drobné chyby jsem ale přičítala tomu, že jsme vpodstatě improvizovaly, neboť na nějaké prohlídky nebyl čas a taky na ně nebyl nikdo z diváků extra zvědavý :-). Abychom naše vystoupení prodloužily, zařadily jsme prvky tance se psem, ovšem také jen tak  " bez ladu a skladu". Nejvíce se divákům líbilo couvání a chůze po zadních.

  Také v neděli jsme agilitily. S Annie. Den vypadal už od rána na pořádný pařák a taky se tak vyvinul....bylo jednoduše " na zdechnutí" !!!! Ještě nikdy jsem neviděla Ann cvičit s takovou nechutí. Po prvních dvou hezkých bězích se dostala do vysokého zahřátí a běhala jen s mým velkým přesvědčováním. Upustila jsem od hračky, protože každé zakousnutí a přetahování ji více vyčerpávalo, vytáhla jsem větší kalibr- párek a na ten jsme nakonec horko- těžko doběhaly.  Z této intenzívky nemám moc dobrý pocit. Hlavně právě proto, že jsem musela Annie k běhání přemlouvat. Možná sehrálo roli i její hárání, možná není až tak úplně ve své kůži, takže doufám, že to příště bude lepší.  Video ZDE

ANNINČINA SNÍDANĚ - VIDEO

Takto Aňa snídá......ZDE

AKTUÁLNÍ  FOTO - STŘÍPKY ZE ŽIVOTA  NAŠÍ  SMEČKY

Kess si dva týdny před kvalifikačkami zlomila prst na levé přední tlapce. Nejdříve to vypadalo jen na natažený vaz, ale když kulhání nepřestávalo, šlo se na rentgen a....bylo vymalováno. Místo kvalifikaček sádra na celou tlapku :-(. Ale co...jsou horší věci. Letošní mistrovství tedy určitě bez Elis, ale hlavní je, aby byla Kess dobrá....

 V sobotu si vzal Bertíka do parády páníček. Už přes týden mu sliboval, že ho ostříhá a v sobotu tak i učinil. Bertík je hlaďoučký ostříhaňoučký a omládl aspoň o pět let :-D. Střih musím tátovi fakt pochválit. Je šikulka !

  Barunka byla o víkendu bez košíku, ale jelikož se grilovalo, v inkriminované době nemohla být " na placu", nýbrž zavřená doma. Smutně koukala skrz balkonové dveře :-D. Ale zkrátka určitě nepřišla :-)

Aňa si taky užila. Byla spokojená a  chováním to dávala najevo. Byly jsme i v lese, pak se grilovalo a večer trochu cvičilo. No, co víc si přát.......

 Annie si odpoledne taky pěkně pohrála s tetou Nyx....

Jediný, kdo celou neděli sloužil, byla Bobinka v šatně :-D Ale samozřejmě se taky provětrala na procházce lesem.

A teď už vzhůru do nového týdne......

V HLAVNÍ ROLI  BARUNKA

Kdybych měla své www stránky před necelými pěti lety, v době, kdy jsme našli Barunku, pravidelně byste se zde dozvídali, koho zase Barča porafala, komu tekla červená a s kým se muselo jet na veterinu k ošetření. Bertík, Bobinka a Kessy by mohli vyprávět. Bobinka jeden  spor s Barčou odnesla natrhnutým uchem, Kessy zase pořádně pokousanou nohou. Než přišla Barunka do smečky, psi se sice sem tam neshodli, ale vždycky šlo jen o vzájemné vyříkání sporu bez ostrého použití zubů. S přijetím Barči "za vlastní" jsme museli přivykat úplně jiným situacím. Například jsme se naučili být neustále ve střehu, číst z jemných odchylek psího chování a předcházet tak vzájemným šarvátkám. Přesto byly situace, kdy jsme se s nasazením vlastního zdraví vrhali k zuřivě se rvoucímu klubku vrčících šelem, abychom tak předešli jejich zdravotní újmě. Barunka byla časem odsouzena k nošení náhubku v kritických momentech ( příchozí štěně, jídlo na stole, pobíhání smečky venku atd...) Barunka si zvykla a já pokládám za obrovský úspěch už jen to, že dnes dokáže ve smečce jakš takš fungovat. Nemá psí kamarády, ke všem je nepřátelská, ale přece jen rvačky nevyhledává, bojuje o své místo ve smečce a také kdo ví, co má za sebou :-(. Dostala prostě šanci a i když život s ní není rozhodně jednoduchý, jsme rádi, že ji máme. Je nesmírně vděčná, což denodenně svým chováním k nám dokazuje. Ale před týdnem začala mít pocit, že o ní málo píšu, že asi spadla z lopatky a že je tedy třeba maličko " rozvířit poklidné vody" ohledně její psí maličkosti.Pustila se tedy do nerovného zápasu s naší borderkou Nyx. Poslední dobou chodila naše malá trhačka doma bez náhubku. Byli jsme ukolébání její dlouhodobou nekonfliktností a proto jsme náhubkovou terapii změnili na jen "být ve střehu". Že to nebylo dobré řešení nám ukázala záhy právě lítým soubojem s Nyx. Eliška, která byla rvačce přítomna, musela řešit neobyčejně obtížnou situaci, protože držet dvěma rukama tři a více psů je takřka nemožné. Naštěstí jsem zaslechla rachot a okamžitě jsem věděla, která bije. I dvě jsme měly co dělat, abychom  rozlícené feny zpacifikovaly. Hrdá rezavka " ostrá jako břitva" rozhodně nemínila vyklidit pole jen tak, přestože na ní Nyxa ležela a následně s ní třepala za krk, takže to vypadalo na  smečkový úbytek "přírodním výběrem".Barča se znovu a znovu vrhala proti Nyxiným čelistem....Když se mi ji konečně podařilo odlovit, z mordy jí kapala krev a nevypadala vůbec dobře. Při bližším ohledání jsem zjistila: levý dolní špičák kaput. Jenže kaput tak, že trčel nepřirozeným způsobem z tlamy a vězel v čelisti natolik pevně, že odolával veškerým pokusům o odstranění. Druhý zub se poviklával vedle něj a hlavně krvavý podklad huby vypadal děsivě. Újmu zaznamenalo také levé ucho, které bylo cvaknuté naskrz. Kdyby přišla móda psích náušnic, mohly jsme být průkopnice. I za krkem se našlo několik krvavých šrámů. Kdyby si to holky vyříkaly bez nás, možná by došlo i na masakr.

 Druhý den na veterině byl Barunce zub vytržen a teď užívá antibiotika, aby nedošlo k infekci. Barunka se jako správný vořech záhy zvetila a už nyní možná spřádá další plány, kterak Nyx přepadnout a roztrhat na kusy. Nám ovšem z toho tak veselo není, protože hlídat celý den nevyzpytatelné psí soupeřky je docela náročné.

  Tak taková je naše Barunka..... :-)

Po boji :

ZKOUŠKY A INTENZÍVKA

  Oba dva dny víkendu byly opět ve znamení akcí s pejsky. Po nešťastném pátečním džoganci byla Ann ještě v sobotu ráno mírně šarpejovského vzhledu, ale otok byl už jen mírný. Rozhodla jsem se naplánovanou zkoušku ZZO přece jen absolvovat. Horší to bylo s její vitalitou. Ta byla po koňské dávce Dithiadenu přece jen maličko utlumena. Hodilo se mi to jen cestou autem. Jela jsem sama přes nefachčící světelné křižovatky, takže jsem uvítala, že se mi protentokrát Annie nedobývá na sedadlo spolujezdce, aby mohla navigovat...to dělá vždy a zpestřuje mi takto mou jízdu, abych náhodou nesklouzla do stereotypu rutinního řidiče. V sobotu ráno jí bylo jaksi všechno jedno. Dokonce se ani nenamáhala vykonat svou každodenní biologickou potřebu. A právě to se nám stalo osudným :-(  Když jsme totiž hrdě vkráčely do....jak se vlastně ve služební kynologii nazývá ono " soutěžní pole" ?...Ann stále ještě maličko " mimo" začala mít  myšlenky na to, co ráno zanedbala a přemýšlela jen nad tím, jak nutkavou potřebu uskutečnit.Skvělá příležitost se jí naskytla ve chvíli, kdy rozhodčí nařídil: " Odpoutat psa.....odhodit aport....vyslat psa ( vys...t psa :-D). " Původně jsem se na tuto disciplínu opravdu těšila. Za 4 dny se Ann dokázala naučit přinášet aport úplně předpisově. Fandila jsem jí a tipovala, že 8-9 bodů to jistí. No, ještě že si každý může prohlédnout náš zvládnutý aport na webovkách v jednom z minulých příspěvků, takže máme i "důkaz" :-D :-D . Annie prostě musela odlehčit svým útrobám a ve chvíli, kdy k tomu dostala příležitost ve formě uvolnění z vodítka, šla na to !!! Aport, neaport. Zoufale jsem se rozhlížela na všechny strany, zda nějaká dobrá duše přispěchá se sáčkem nebo lopatou....připadalo mi to jako věčnost....Pan rozhodčí byl chápavý, hodný...ale přesto v tomto případě musel ohodnotit výkon- nevýkon čistou nulou.:-(. Pak jsme už za celou zkoušku ztratily jen  pouhý jeden bod za nepřesnost při obratech. Nebýt tedy nešťastného aportu, mohly jsme dopadnout mnohem lépe. Ale to je takové to "kdyby". :-D. I tak jsem móóóc spokojená, protože kdyby mi v pátek při tom Ančině otoku někdo tvrdil, že zkoušku dáme, moc bych pochybovala. Situace je pro mne jen dalším z mnoha důkazů toho, že Ann je naprosto unikátní krom jiného i v tom, jak připravit paničce nečekaně komplikovanou situation :-D Fotky ZDE

    Už sobotní vedro mě mohlo varovat. V neděli peklo od rána. Přesto jsem ani tak nedala Annie klid a jely jsme spolu nejdříve k nejoblíbenější Anninčině tetě Káji mrknout na Borinčina štěňátka ( dvoutýdenní borderátka) FOTO ZDE a posléze do " mučírny" s vrchní mučitelkou Terkou- rozumějte intenzívní trénink na cvičáku. Tam mi už ani nebylo do řeči. Děsné vedro, ale moc šikovná Anninka a kopyto panička. Skvělá kombinace :-). Přežily jsme. Dokoce jsme i něco málo natočily. ZDE  Prostě víkend jedna báseň !!!!! :-D

Annie...po úspěšně zvládnuté zkoušce ZZO

Po zkoušce....rychle do stínu !!!!! ( Bože....snad panička nesedí za volantem...:-) )

 VČELČINA POMSTA

 Pravidelní návštěvníci mých stránek už vědí, že Annie je hyperaktivní tvor, s nímž se člověk opravdu nikdy nenudí. I dnes nám připravila jisté vzrůšo :-). Dcera Eva dnes vstoupila do brány dospělosti úspěšným složením maturitní zkoušky. Měli jsme všichni velikou radost z jejího úspěchu, ale vlastně i z toho, že už nebude nikdo " vyšilovat" a malovat katastrofické scénáře, co bude, když si vytáhne otázku, co se zrovna jako jedinou nenaučila, když bude mít "okno", když neporozumí otázce, jak po skoro dvou týdnech intenzívního šrocení nic neumí.......... :-(. No samozřejmě to vše dobře dopadlo. Nakoupili jsme nějaké ty dobroty a v překrásném slunečném dni- navíc pátku- jsme zasedli na zahradu. Probírali jsme maturitu, život a vůbec vše, co se dalo, až najednou vidíme, jak Annie něco bedlivě sleduje na trávníku. Byla to včelka. Annie tu chudinku přenášela z místa na místo...asi jí chtěla ušetřit křídla a dělala ji ke květům taxíka- jenže včelce se ten nápad příliš nepozdával ( nevděčnice jedna ! ) a tak když Annie na svém původním záměru trvala,  bodla jí jedno " výchovné" do tlamy. Možná bychom si toho ani nevšimli, nebýt rychle se měnící podoby Anduly. Z elegantní krasavice se nám před očima měnila na šarpeje či Snoopyho...( jak jsme si ji " pracovně" nazvali :-). Postupem času nás ale smích pomalu přecházel. Pes už nevypadal skoro jako pes. Byl to opravdu nevzhledný psí "ksicht" :-(. Přišlo na pomoc "lidové léčitelství" - zmražená zelenina v sáčku a intenzívní zchlazování zbytnělé, tvrdé tkáně. Čas pátku večer mě maličko vylekal...co kdyby se otok rozšířil na jazyk, krk, dýchací cesty.....a už jsem měla v ruce telefonní číslo na pana doktora. Pohotovost. Vylíčila jsem mu situaci. Pan doktor poradil Dithiaden a v případě jakéhokoliv zhoršení okamžitý příjezd na veterinu. Dithiaden jsme doma vlastnili. Hned jsem oddělila jednu taletu a podala ji Ann v piškotu. Za půl hodiny jsem se rozhodla zvýšit kalibr a přidala jsem ještě půlku. Otok sice maličko opadl, ale vzhledem k tomu, že máme zítra důležité zkoušky ZZO, nelíbí se mi, jakým způsobem sebou Ann praštila a jak hluboce usnula. Doufám, že ji na zkoušku vzbudím a my nastoupíme. Potvrdila jsem si to, co si myslím už dávno. S Ann se člověk nikdy ani na vteřinu nenudí. Pokaždé mu připraví nějaké převapení, nějakou zajímavu situaci. Hartusím, nadávám, řeším, ale s odstupem času je to prča. Lidi, jděte do kelpií....hlavně vy, co máte smysl pro humor :-). A vy, co ho nemáte, ho s kelpií natuty získáte :-D :-D:-D.

Držte mi palce, ať Ann zítra ráno vzbudím a ať je schopna cvičit :-D

  APORT

    Pomalu se nám blíží sobotní zkouška ZZO. Průběžně na vycházkách s Annie pilujeme chůzi u nohy, obraty, přivolání. Největším strašákem je však pro mě aport. Annie tato diciplína moc neba a tak vymýšlí nejrůznější kulišárny. S odhozeným předmětem skotačivě laškuje, vyhazuje jej do vzduchu a hravě s ním krouží okolo paničky. Někdy dokonce čeká, že se za ní rozběhnu a budu se s ní honit. Za účelem aportování jsem si pořídila pro Andulku přepisovou dřevěnou "činku" možná trošku menších rozměrů. Annie se líbí všechny části činky krom té prostřední tyčky, za níž by měla aport přinést. Ještě tak udržet činku v hubě, když ji tam Ann narafičím, ale přinést ji z dálky a ještě k tomu předsednout...a ještě k tomu čekat vzorně tak dlouho, než si panička aport odebere, to bylo něco nepředstavitelného. A tak jsme začaly hlavně minulý týden trochu více trénovat. Už včera se maličko výsledky dostavily. Povzbudilo mě to v dalším snažení a dnes jsem aport v současném stavu natočila. APORT

   JAKÉ SE MI ZDAJÍ SNY.....( strašné!!!! )

      Většina mých nocí je bezesná. Bohužel patřím k těm, kdož někdy ani za celou noc nenajdou tu správnou polohu pro krk, v noci se budí se ztuhlou krční páteří a ráno skučí při sebemenším pohybu ( v lepším případě ) nebo taky žádné pohyby bolestí nevykonávají ( v případě horším). Čas od času se mi ale noc vyvede. Užiju si ji, někdy mám dokonce i sny. Dnes jsem se vzbudila celkem vyplašená. Sen se podobal hororu. Ono nestačilo, že mě v noci vzbudila těsně po usnutí hlasitá SMS ( ignorovala jsem ji s tím, že zítra je taky den), podruhé táta, jak zjišťoval, co mi to na telefonu tak bliká... potřetí Annie, že chce čurat, k ránu pak další SMS- tátova- daleko hlasitější než ta moje, pak opět táta, protože nadával na jejího odesílatele a čekal, že se asi připojím. Já měla jedinou starost...rychle usnout. Pokud se mi to totiž nepovede hned, hrozí brejlení do noci. Ale to prostě nestačilo. Jako třešnička na dortu se těsně nad ránem dostavil ještě hororový sen. Nebyl dlouhý. Odehrával se u nás doma. Pokojný chod domácnosti narušilo hlasité zuřivé zaštěknutí a kraťoučký boj šelem. Nic tak neobvyklého, jen to tentokrát znělo nějak více zlověstně.Trvalo to ne víc než 2-3 sekundy a pak  ticho. Utíkala jsem po schodech dolů a první, co vidím, je krev. Do toho zahlédnu zrzavé chlupy naší Barči. Vím, že je dole ještě borderka Nyx. S každým sestoupeným schodem se mi rozšiřuje obzor hororové scény. Už vidím Nyxinčinu packu, čekám, že o schod níž zahlédnu i její tělo, ale omyl. Packa je až po kloub odkousnutá od těla, Nyx ( nezmar jako každá borderka) s aportkem v tlamě vesele pobíhá po třech a nabízí jej k přetahování. Rázem se pomyslně hroutí její závodní kariéra, rozplývá se vidina dalších pohárů a medailí, přistihuji se, že se cynicky bojím toho, že Elis bude chtít dalšího psa. Naštěstí přišlo ráno. Hororové sny jsou mi zřejmě souzeny. Seděl by slogan: " Když sen, tak hororový....! " V prvních letech mého pedagogického působení se mi zdál taky jeden. Rozrušil mne tak, že jsem pak dokonce přehodnocovala rozhodnutí vydat se právě na tuto profesní dráhu. Učila jsem tehdy asi 3. rokem . Vyfásla jsem třeťáky s několika pěknými "dárečky". Dnes, po dlouhých letech praxe, jsem už " nad věcí" a hned tak mě něco nerozháže. Tehdy jsem ale byla ve fázi seznamování se s nervově zátěžovým prostředím vyučovacího procesu. Dominik ( zajímavé, že v celé mé dosavadní praxi bylo toto jméno vždy synonymem lumpáren a výlupkovitosti ) byl týpek, s kterým jsem po celý rok bojovala. Pil mi krev neskutečným způsobem. V květnu jsem pak měla zajímavý sen. V něm dostaly průchod po celý rok nadměrně zatěžované nervy. Dominik zase něco vymamlasil. Přistoupila jsem k němu a chytla ho za ucho. Šroubovitým pohybem jsem ucho natočila a najednou cítím, jak ucho povolilo a zůstalo v mé trestající ruce. Dominik se tvářil, že si ničeho nevšiml- jeho schopnost prudit šla zřejmě ruku v ruce se zvýšenou odolností vůči všem trestům včetně těch likvidačních. Jako reakce se ve mně okamžitě odehrálo video soudní síně, vězeňské cely, viděla jsem vnitřním zrakem kýčovitý obraz smutných očí mých opuštěných malých dětí. Rychle jsem hledala způsob, jak zahladit stopy a našla jsem jej v podobě lepidla HERKULES. To jsem natitlala na odtržené Dominikovo ucho a přitlačila. Snad to rodiče nepoznají......

   Jindy zase pod vlivem školního kola Talentmánie jsem snila také zajímavý sen. Se svou třídou jsem tehdy secvičovala vystoupení s názvem " Hadí muž a jeho harém" ZDE. Zkoušeli jsme každý den několikrát. Důsledkem všech těch nácviků se mi v hlavě všechno promíchalo a v noci se mi pak zdálo, že jsme se s Hadím mužem probojovali až do celostátního finále. To se odehrávalo v našem domě. V koupelně jsem potkala pana Krause, který mě ujistil, že ho náš výkon zaujal a máme rozhodně šance. Dětičky se už připravovaly a posléze vystoupily v našem obýváku před odbornou porotou. Hýbaly se úplně jinak než jsme nacvičovali, vypadalo to úděsně. Přesto po skončení vystoupení pak Kraus povstal, tleskal a volal hlasitě : BRAVÓÓÓ !! "

   Já zas volám : " POMÓÓÓC !!!!!" Ať už jsou prázdniny !!!!!!

ANNINČINA STÍŽNOST

Co se to děje? Po ranním vyvenčení dneska nedostávám obligátní piškoty. Zbytek smečky ano. Moc dobře jsem si všimla, jak panička ( strááááášně nenápadně...) svolává Bobinu, Barču i Bertíka. Pak zavírá balkónové dveře a jistě si pomlaskávají i na mém přídělu piškotů. Ale proč?????????

 Copak jsem provedla? V noci jsem nikoho nebudila, v pokoji zůstalo vše bez zásahu mého nenechavého chrupu, nezlobila jsem, na nikoho jsem nebyla nepříjemná ( ba ani přehnaně příjemná- to se panička taky zlobí, když projevuju všem náklonnost skákáním a olizováním...hm :-( ). Ani kočky jsem nehonila a k sousedům jsem utekla jen jednou - ráno. To už je snad zapomenuto. Sousedovic Julinka je na zahradě tak sama bez psích kamarádů...chtěla jsem se s ní jen tak trochu přivítat a proběhnout. Společnými silami jsme vyrobily kvalitní díru v plotě...v jediném místě, kde ještě páníček nenabil prkna. Jenže Julča je takový malý slon- do díry se nevešla, tak jsem za ní proklouzla já. Skotačily jsme po celé zahradě, bylo to prima, jen když jsme vběhly do malého ohrazeného kousku zeleně, Karel ( móóóc hodný pan soused :-) ) se mračil a se slovy: " Vypadni, Julie z toho česneku", se k nám rozběhl. Na mě si nedovolil, má pro mě slabost, ale svým psím instinktem  jsem vycítila, že do toho prostůrku šlapat nesmíme. A pak už se objevila panička, vzápětí páníček a oba se moc zlobili. Panička pro mě přišla, já ji radostně vítala, ale ona pro mě neměla vlídného slova. Nebyla jsem Anninka, jak mě většinou něžně oslovuje, nýbrž Andula. Páníček zahradil i poslední únikovou cestu těžkými prkny. Teď už se můžeme s Julinkou čumáčkovat jen přes plot.

  To se stalo ráno, pak už jsem byla hodná......no.....jen u  hokeje ( ČR- Rusko ), kdy celá rodinka s napětím sledovala, jak se utkání vyvine a byla naštvaná na toho ruského "golema", co kosil naše hokejisty jako pinčlíky v Člověče nezlob se, jsem zahlédla mouchu. Otravovala všechny, tak jsem zakročila. Drzý hmyz však nečekal na mé cvaknutí huby a uletěl. Opodál si moucha sedla a šíleně mě provokovala !!!Jako naschvál v zorném poli páníčků...před obrazovkou. Jak jsem tam tak skákala a lovila, páníček najednou s pivem v ruce vyskočil a nehezky mě zvýšeným hlasem tituloval. To je tedy vděčnost !!!Šla jsem se raději vyhřívat na sluníčko. Páníčci pak rozrušeně u televize debatovali a několikrát zařvali tak, že by jim mohl leckterý pavián závidět. Když pak " bednu" vypnuli, měli dobrou náladu, páníček si otevřel další pivo a všichni se usmívali. Tak jsem jim odpustila i tu nevděčnost s mouchou.

   Večer byl vklidu. No...vlastně až na tu botku....prostě jsem si maličko požužlala koženou přezku jedné paniččiny cukle a panička mě pak tím korkovým základem, od něhož jsem tu přezku "odpreparovala" plácla přes zadek. Pěkně to štíplo, tak jsem ji štípla taky, ale asi jsem to neměla dělat, protože se panička hodně rozzlobila a zavřela mě do klece. Ale jinak jsem byla prostě vzorná. Tak řekněte " PROČ" ???

   Zkusím se ještě připomenout. Tlapkou škrábu na dveře skříňky, která ukrývá granule. Panička mi je každé ráno nasype do takové pestré plastové koule a já ji postrkuji čumákem nebo tlapkou po pokoji a sbírám granulky, co se z ní trousí takovým mrňavým otvorem. Je to docela legrace a ještě k tomu dobrota. Jenže plastová koule zůstává ležet na klavíru a panička mě okřikuje: " Ty ! Annie ! Nech toho! " Tak jsem zmatená. Asi mě už nemá ráda. :-(. Jdu  k misce s vodou, abych měla aspoň iluzi nějaké té misky a ejhle....i tu mi panička vzala. Jsem odsouzena k pomalému a krutému umírání hladem. Ach jo....paničko......PROČ ???????

VYSVĚTLENÍ

 Dnes jsme byly objednány na rentgen kyčlí. Jak známo před narkózou je třeba dodržet celodenní hladovku a půldenní žízněnku. Snad mi Annie odpustí :-). A hlavně !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Máme skvělý výsledek DKK 0/0. Mám velikánskou radost. Jupíííííííííííííí!!!!!!!!